HEJTfakt #23

Emoce nás ovládají...

...kdo ovládá je?

Emoce nás ovládají

Pocity jsou chemický reakce, který nám slouží jako kontrolky. Rozsvítí se v reakci na určitý podnět a dají nám vědět, podle čeho se orientovat a jak jednat. Jak to funguje?

Znechucení přichází jako reakce na toxickej podnět, kterej je potenciálně škodlivej. Zhnusíme se a svraštíme obličej, když se napijeme zkaženýho mlíka. Strach se zjevuje jako reakce na ohrožení. Namíří na mozek spršku kortizolu a adrenalinu a bez ohledu na trénink jsme najednou schopni běžet jako antilopy. Stud či vina jsou odvozený od vztahu. Přichází, když cítíme, že nejsme v souladu se společenským řádem či přáními druhých a hrozí nám odmítnutí či trest. Hněv je detonace při překročení hranic. Radost je signál „zůstaň tady a pojď klidně i blíž“. Smutek velí „zastav a regeneruj“.

Realita?

Jenže s realitou se dá čarovat. Copak nás pavouci nebo velká prostranství reálně ohrožují? A proč se znechucovat něčím, co je jenom jiný, ne zároveň i zlý?

Naše mozky nám chvályhodně zjednodušují práci, ale občas jim při třídění spadne do plastu něco, co patří do papíru. Ještě horší je ale zrada, kterou popsal pan Pavlov. Asi jste už slyšeli o psech, kteří si zvykli, že vždycky, když svítí světýlko, přijde taky žrádlo. A taky o tom, že později začali okamžitě při rozsvícení slintat? Přitom – jaká je reálná spojitost mezi čudlíkem „on air“ a šunkovou bagetou?

Jsme jako psi. Sice neslintáme, když se rozsvítí, zato při pohledu na romy, cizáky nebo bezdomovce se v některých z nás spouští slušná chemická továrna na strach a hejt. Podnětem jsou lživý informace a stereotypy, kterýma se krmíme. Jsou to často hlouposti, který rozšiřujou lidi v našem okolí a média.

To, že jste vedle sebe viděli 200krát napsáno „imigrant“ a „ohrožení“, se vám ukládá do hlavy. Doplňující obrázky, který nemusej mít nic společnýho s realitou, vás děsí. Strach svazuje váš mozek takovou dávkou hormonů, která vám znemožní přemýšlet, vzdorovat nebo nedej bože logicky uvažovat. A platí to i naopak - pro ty, ve kterých spojení pojmů „imigrant“ a srdceryvných fotek automaticky vyvolává soucit nebo péči.

A realita? Ta je úplně někde jinde. Zkuste si zajet do Budapešti a projít si tam vlakový nádraží v době špičky.

Realita?
Koláž © 2015 Blesk.cz

Pro chytré hlavičky aneb další kvalitní informace: