HEJTfakt #13

Jak se rodí národ

aneb Abrakadabra a národ je na světě!

Co je to národ? Chytrá definice tvrdí, že to je skupina lidí, co mají společnou etnicitu, náboženství, jazyk, území, dějiny a kulturní rysy – nebo aspoň něco z toho.

Existují národy, které mají stejný (nebo hodně podobný) jazyk, ale netvoří jeden národ: Spojené státy americké a Anglie, španělská Amerika a Španělsko nebo Slováci a Češi. Stejně tak dobře existuje už několik staletí Švýcarsko, Kanada a Indie, kde každý mluví jiným jazykem, a přesto si rozumí moc dobře a za národy se považují. To tajemné národovství asi bude v něčem jiném.

Je tu etnicita. Kdo pátral ve svém rodokmenu víc jak do pátého kolena, tak ví, že je to docela komplikované. Praprapraprapradědeček z Francie, praprapraprapraprapraprababička ze Srbska nebo ten praprasynovec strýce z druhého kolene od babičky Kunhúty z Bangladéše - nejsou nic neobvyklého. Odkazování na etnicitu a rodovou čistotu je spíše zbožným přáním než čímkoliv jiným, jdeme dál.

Zkusme náboženství. Jenže s tím je taky problém. Lidi si věří, čemu chtějí, a vůbec se neřídí hranicemi. Leda ty hranice trošku pošoupnout a část Moravy bychom přihodili ke Slovensku, no a těch pár nevěřících ze Slovenska nějak propašujeme k nám, jakože „za studiem“.

Pak tu máme společné území. Jak nám historie už mnohokrát ukázala, není a nebude dostatečným důvodem pro určení toho, kdo je a kdo není domácí. Protože na každý zavšivený les si dělá nárok vždycky více loupežníků.

Tak jinak.

První definice moc nepomohla. Druhá chytrá definice tvrdí, že si každý může říct, k jakému národu patří. Tak to zkusme:

A: Dobrý den, jak se cítíte?
B: الإغريقي.
A: Aha! Tak vy se cítíte být Řek, tak vítejte v Řecku.

Tak jo, komu to nepřijde zvláštní, ruku nahoru. Tato definice navíc vybízí k dojmu, že k ustanovení národa stačí pouze vůle lidí národem být: „Pojďme si založit vlastní národ třeba tady a bude se to jmenovat Brno! “

Jak vidno, ani jedna z definic sama o sobě nefunguje. Už tomu tak bývá, že pravda je někde uprostřed. Národy neexistují odedávna, i když se nás o tom každá národní ideologie snaží přesvědčit. Národní dějiny jsou účelně přepisovány dle aktuální potřeby.

Když mluvíme o národě, mluvíme spíš než o čemkoliv jiném o naší představě národa. Představujeme si, že národ je společenství a jeho členové o svém členství vědí. A právě tím, že si to každý z nás umíme nějak představit, vytváříme národ. Národ je společenskou konstrukcí – to ale neznamená, že to je špatně. Znamená to, že my sami se aktivně podílíme na jeho tvorbě a je jenom na nás, co z toho bude.

Pokud si dokážeme představit, že do našeho národa dokážeme přijmout cizince – pak to dokážeme. Pokud si budeme představovat, že uprchlíci jsou hrozbou a že nás přichází zničit, … co se asi stane.

Pro chytré hlavičky aneb další kvalitní informace:

• Masarykův humanitní ideál jako výzva dnešku – Vít Procházka - TGM budoval ČSR s vizí humanity, která překračuje všechny kategorie našich definic. Přečtěte si, na jakých základech TGM stavěl. Tento článek je zamyšlením nad Masarykovým cyklem přednášek pro veřejnost z roku 1901, který ani dnes neztrácí na aktuálnosti.
• Hard Talks – Liberland - podcast nezávislého novináře Mirka Masného na téma Liberland. Rozhovor s Janem Bitnerem o pokusu (z dubna 2015) vytvořit autonomní stát (tedy i národ?) na území nikoho mezi Srbskem a Chorvatskem. Celá kauza vtipně poukazuje na to, jak je to s národem v ***